Katastrální území obce Nezdřev je položeno v západní části Blatenské pahorkatiny, směrem jihozápadním od města Kasejovice. Nadmořská výška je od 500 metrů při vodní hladině rybníka Strašila, do 553 metrů v zalesněných pahorcích nad obcí směrem k Řesanicům, zvaných Na vrškách. Půdní podloží v cželém okolí tvoří zvětraliny prahorní žuly a ruly, a sice hlinito-písčito-jílovité zeminy a hlinito-jílovité zeminy, které v nižších lučních polohách a v horních vrstvách mění se v půdy stejného složení, avšak humózní, silně železité, s četnými prameny spodní vody.
Samotná obec se rozkládá na východním, mírně nerovném svahu. Obzor na straně severní a západní je uzavřený, jih a východ otevřený, ale neposkytuje širšího rozhledu. Ves má 60 popisných čísel,
domů většinou pečlivě udržovaných, z nichž mnohé byly v posledních letech stavebně upraveny nebo od základů nově vystavěny. Téměř desítka bývalých usedlostí je nyní využívána pro rekreaci. Trvale bydlících obyvatel je 118. U většiny obydlí je větší zahrada a pod okny květinová zahrádka. Stavení průčelím k silnici obrácená tvoři jednu menší náves s křížkem a malou kapličkou z roku 1692, na místě zvaném "Boží muka", a výše druhou větší náves, kde byla postavena roku 1892 kaple sv. Josefa. V průčelí kaple je osazena pamětní deska se jmény rodáků, oběti 1. světové války 1914-1918.Vesnice se původně staročesky nazývala Nezdržev, také Nezřev, v lidovém podání pak Nedřevo či Nedřev. Od roku 1924 má úředně stanovený název Nezdřev. Ves dostala tak zvané spřežkové jméno, Ne-ze dřeva, tedy z kamene. Má být chápáno tak, že pro velkou vzdálenost od vody, bylo lépe stavět obydlí zde z nehořlavého materiálu. Jiné vysvětlení původu názvu vsi se nám dochovalo v ústním podání místních pamětníků, které říká, že kdysi dávno celá vesnice, protože byla postavena jen ze dřeva, zcela shořela. Prý proto, aby něco takového se neopakovalo, byla od té doby snaha dřeva používat co nejméně. Také snad tam, kde se říká "Na popálenině", stávala podle pověsti původní ves.
Zdejší kraj byl osídlen již v dávné minulosti. Máme o tom doklady přímo z našeho katastru. V měsíci březnu, roku 1950 ohledal kustod pravěkého oddělení muzea v Plzni, Václav Čtrnáctý, nález ze žárového hrobu na Plánové. 0 nálezu uvádí: "Na polích na Plánové jsou rozrušené spilitové skalky se silnou humusovou vrstvou, které tu tvořily malé pahorky. Na jednom pahorku náležejícímu k poli V. Krejčího z Nezdřeva, číslo katastrální 489, vybírali občané nezdřevští kámen a přitom vykopali tři laténské nádobky, část jiné nádobky a dno misky, železný sekáč s rukojetí kovanou bronzovým plechem, zlomky železných předmětů z hranaté tyčinky zahnuté hákovitě, velký železný kroužek ploše ztepaný. K železnému kruhu lne dutý železný předmět, v něm leží železný nýtek, k tomu část podobného železného předmětu, vše ve zlomcích."
Protokol byl sepsán s nálezci, předně s Josefem Chárou. Pohřeb žárový byl asi 50 cm pod povrchem. V malé nádobce, téměř zachovalé byly kůstky a železný kroužek, přes nádobku ležel železný nůž ve tvaru sekáče a ostatní bronzové a železné předměty. Ve druhé nádobce byla pouze zem, ve třetí největší střepy.
Nádobky byly v plzeňském muzeu slepeny a doplněny. Velká nádobka velikosti asi 18 cm má užší, kuželovitě prohnuté hrdlo, obě menší, 10 a 9 cm, mají na baňatém těle užší nízké hrdlo. Keramika má ještě rysy pozdně halštatské, jak je obvyklé v jihočeských latenských žárových hrobech z doby okolo 4.století před naším letopočtem. Železný nůž prohnutého tvaru, dlouhý 28 cm má rukovět krytou bronzovým plechem, konec rukojeti schází. Zlomky železné i bronzové nelze tvarově identifikovat. Poněvadž za druhé světové války, při rovnání podobného pahorku na sousedním poli nalezl hospodář Václav Chára podobné tři nádobky, není vyloučeno, že tu bylo více hrobů. Pahorky na polích na Pláňové byly celkem tři a všechny dnes jsou přeměněny na pole.
V témže roce 1950 byl ohlášen jiný nález, kdy jihovýchodně od obce Nezdřev, u kóty 567 nalezli dělníci v buližníkovém lomu na okraji lesa v kamenné drti několik jantarových korálků, z nichž jen některé se dostaly do plzeňského muzea. Aby výčet archeologických nálezů byl úplný, nutno zde uvést i ten, ke kterému došlo okolo roku 1960 na pahorku, nacházejícím se vlevo při silnici z Nezdřeva do Řesanic. Tehdy při odebírání pisku na stavbu silnice, byla tu objevena lidská kostra s nádobkou. Nález byl ohlášen a výzkum provedl Archeologický ústav ČSAV a Prehistorický ústav Karlovy univerzity v Praze. Bylo odkryto 22 slovanských kostrových hrobů ze 2 poloviny 10. století a první poloviny století 11. a archeologický materiál ze staršího stupně doby pozdně halštatské, žárové pohřebiště ze 4. století před naším letopočtem. Slovanské hroby s kamenným obložením obsahovaly jantarové korálky s hraněnými stěnami , zelené, modré a žlutavě stříbřité skleněné korálky, perle z hnědé a bílé sklovité party, stříbrné a bronzové esovité záušnice, jedna z bronzového drátu potažena zlatou folií, železné kováni dřevěných vědérek a železné nože. Na levé straně lebky ženy z hrobu č. 24 dle antropologického posudku asi 20 až 30 let staré, byly nalezeny 4 esovité záušnice, na pravé straně 5 záušnic v koženém pásku, při které se zachovaly chomáčky vlasů a zbytky prkna pod hlavou.
Slovanská keramika z řesanského naleziště byla točena na ručním kruhu a zdobena nepravidelně taženými jednoduchými vlnicemi a obvodovými rýhami.
Z pozdně halštatského období získalo plzeňské muzeum z uvedené lokality kromě zlomkového keramického materiálu několik rekonstruovaných nádob a zlomek žlutého korálku s modrými očky.
Na závěr archeologických nálezů musí být uveden i ten, který náhodně objevil hospodář na usedlosti čp. 7 v Nezdřevě. Stalo se to při hloubení sklepa, kdy se přišlo na plochý kámen, přikrývající kostrový hrob člověka i s jeho koněm. Z úcty k pohřbenému, byl pak tento kámen z hrobu umístěn nápadným způsobem do vnější zdi nad sklepem. Dodatečně bylo do něho vytesáno znamení kříže, jak to můžeme ještě dnes spatřiti.
0 Nezdřevě je zmínka ve starém popisu Čech, neboť ležel na hranicích kraje Bozeňského. Po prvé se v historických pramenech připomíná v letech 1410 a 1437, kdy byla provolána odúmrť v Nepomuku na majetek v Nezdřevě, který zde zůstal bez přirozeného dědice. Roku 1427 koupil slovutný panoš Jakub z Nezdřeva za pětmecítma kop grošů stříbrných dům v Kasejovicích s dědinou, s lukami i s nábytkem i s tím se vším, což k tomu sluší. V Nezdřevě stávala tvrz, na níž roku 1437 seděl Stanimír, roku 1437-1446 Jan a roku 1470 Litvín. Kde tato tvrz stávala se nedochovalo žádných zpráv. V bouřích husitských měl dům na rynku Staroměstském, blíže Dlouhé třídy v Praze Zikmund Sláma z Nezdřeva, který byl roku 1440 konšelem na Starém městě pražském. Na jeho erbu byla kachna se zlatým zobákem a zlatýma nohama. Slámova sestra byla provdána za majitele gotického domu "U zvonu" na Staroměstském náměstí, který se dodnes zachoval a je považován za významnou stavební památku Prahy. Životní osudy Zikmunda Slámy z let 1440-1453 popisují Staré letopisy české.
Roku 1525 byla v Nezdřevě již krčma. Při dělení Řesanských z Kadova, dostal se dvůr a ves Nezdřev roku 1559 Mikuláši, jenž zde postavil novou tvrz. Roku 1591 byl Nezdřev prodán k Bezděkovu, s nímž pak další majitele sdílel. Nejprve to byl Petr Boubínský z Újezda a na Střele do roku 1598, po něm Jan nejstarší Hořčice z Prostého. Od dědiců koupil statek roku 1661 Jiří Vojtěch Janovský z Janovic, ten jej prodal roku 1678 Maxmiliáně Františce Vratislavové rozené Kocové z Dobrše, od níž jej koupil roku 1682 Tomáš Černín z Chudenic na Lnářích. Tím se stává Nezdřev součástí mocného panství Lnářského a sleduje jeho osudy.
Humprecht Jan Černín z Chudenic zakoupil panství Lnáře roku 1675 za 180 tisíc zlatých rýnských. Byl to poněmčelý šlechtický rod. Tento rod postavil na místo dřívější lnářské tvrze nový zámek a přispěl k založení kláštera Augustiniánských bosáků ve Lnářích.
Starousedlé rodiny v Nezdřevě a roky, kdy se poprvé v nejstarších matrikách připomínají:
Bizek | 1774 | Mašek | 1673 | Stříbrný | 1787 |
Bláha | 1747 | Mašík | 1652 | Šíma | 1654 |
Horal | 1778 | Novák | 1773 | Šimůnek | 1695 |
Chára | 1654 | Polanka | 1654 | Šiška | 1774 |
Jiřinec | 1786 | Popelec | 1654 | Škudrna | 1654 |
Kačín | 1654 | Průcha | 1719 | Štika | 1673 |
Klepsa | 1719 | Rubeš | 1781 | Vacek | 1654 |
Krejčí | 1747 | Slavíček | 1701 | Vlček | 1673 |
Kuták | 1748 | Smitka | 1651 | Zíka | 1652 |
Lehečka | 1751 | Soukup | 1654 |
Za účelem získání více peněz vládnoucími Habsburky v Čechách, pro svá válečná dobrodružství, byl proveden šacunk a soupis jednotlivých majetků. Tento soupis v našem kraji se konal v roce 1654, nazýván je Berní rulla a nacházíme v něm první údaje o každé nemovitosti v obci.
V té době náležel Nezdřev s Bezděkovem k panství Bratronickému, které vlastnil p.p. Ferdinand Rudolf Lažanský, hrabě z Bukové. Panství tvořilo 22 vesnic, které dohromady obnášely cca role 3 793 strychů (1075 ha) a osedlých cca 173 gruntů. Měli 32 koní, 285 volů, 322 krav, 302 jalovic, 174 ovcí, 207 sviň a 204 lečí lesa (35 ha).