Na začátku bylo slovo. Jednoho zářijového dne slovo dalo slovo: Pojďme si udělat rybářské závody, řekli si nájemci nezdřevského rybníka zvaného léta letoucí Oudol.
Na závodech nešlo o vítěze, ale hlavně o souboj s rybou a její ochotu čapnout lákavou návnadu skrývající nebezpečný háček. Osmi rybářům přihlíželo a s nimi se bavilo asi dvacet dalších lidí. Přívětivé sobotní odpoledne 8. září bylo naplněno soupeřením, vzájemným hecováním a všeobecným veselím, které podporovala konzumace zákonné drogy, totiž piva z naraženého a poctivě dopitého sudu.
V té uvolněnosti se chycené rybky zase vracely zpátky do jejich vody v naději, že se třeba nepoučí a znovu skočí na nabízenou nástrahu. Když kýžený úlovek konečně po dvou hodinách zaťukal jednomu dosud neúspěšnému lovci, on zrovna nebyl příliš ostražitý a teprve, když prut tažený kaprem mizel kamsi do hlubin před jeho zbystřenýma očima, řekl si: Tak snad konečně něco chytím, hlavně prut a možná i tu rybu. Jak se tak vrhl ze břehu za lstivou rybou, odřel si docela schopně obě kolena, avšak prut zachránil a kapra dostal.
Rozradostnění účastníci této akce, která vůbec nebyla organizována, pouze dohodnutá, se shodli: Tohle musíme zase někdy zopakovat, protože, co není plánované, to se obvykle vydaří.
Jiří Čepelák