Pár týdnů před startem sportovně společenské akce Tour de Oblouk pořádané SK Nezdřev se rozšířila zpráva, že se jí hodlá zúčastnit 15 – 22 Američanů (v tom počtu se pochybné informace lišily).
Státní svátek 5. července byl pro cyklisty neuvěřitelně příznivý. Nebylo dusno, slunce nežhnulo, žádná bouřka ani přeháňka nehrozily a vítr sice občas obtěžoval, ale neměl dost síly, aby sportovce zbrzďoval.
Všechny občerstvovací stanice byly skvěle nachystány. Oběd ve Velkém Boru tradičně dokonalý, tatarák v Otáčce v Chanovicích opět vynikající. Ani na iontové nápoje nezazněla žádná stížnost. Letošní málem rekordní účast (77 jedoucích a Aničku i Amálku vezli rodiče ve vozítku za svým bicyklem) šéfy občerstvovacích zastávek nesporně uspokojila.
Jako obvykle spolu cestou rozprávěli staří známí, kteří se vidí jen jednou za rok právě na Oblouku a říkali si: Jako by to bylo včera, kdy jsme se viděli na loňském ročníku. Je v tom ten úžasný moment sjednocující jízdy, jenž dal vzniknout mnoha přátelstvím. Minimum defektů a zanedbatelné šrámy, to jsou důvody k velmi kladnému hodnocení letošního rychlého průběhu.
Z Ameriky přiletěl pouze syn pravidelného účastníka (letos jel už potřiadvacáté) a ten k projížďce naší rozmanitou krajinou přesvědčil své české kamarády, kteří žijí či pracují v Anglii, Austrálii, Německu, ale i doma v Čechách. Těch mohlo být opravdu ke dvaceti. Takže fámy zůstaly fámami a Oblouk získal zase pár nových příznivců, kteří se loučili slovy: Díky, tak zase za rok!
Jiří Čepelák