Pohraničníky hlídal v Nezdřevě umělý pes

Není divu, že 19. sraz bývalých pohraničníků se uskutečnil po deseti letech v sobotu 28. května opět v Nezdřevě. Vždyť z malé obce narukovala na hranici v průběhu let řada mladíků. Pravda, dnes už se péesáci většinou pyšní šedinami nebo udržovanou lysinou. Nelze se divit – dva nejstarší účastníci srazu se narodili před jedenaosmdesáti lety (dělí je pouze jeden den). No, a ten nejmladší oslavil nyní v červnu let 53.

Měli obtížnou službu, ale vzpomínají, jak je obvyklé, na ty lepší okamžiky. Dodnes si pamatují svá území, jež měli chránit a kde se mnohdy bořili ve sněhu. Na čáře také stříleli – ne po lidech, ale po lesní zvěři, aby si vylepšili jídelníček, případně úlovek vyměnili s personálem občas navštívené hospody za něco tekutého.

Setkání zahájilo torzo hudebního uskupení Karel péesáckou hymnou, při níž všichni svorně stáli, stejně jako když se minutou ticha vzpomínalo na ty, kteří už nikdy nepřijdou, mimo jiné na Nezdřeváky Josefa Urianka a Václava Valacha. Hermes Replica Bags

Shodou náhod podobně jako před deseti lety hráli v době srazu čeští hokejisté semifinále na mistrovství světa, a tak muzikanti o přestávkách své produkce odbíhali k televiznímu přenosu a o přestávkách hokeje vyhrávali pohraničníkům.

Vzpomínky, sdělování osobních novinek, někdy úspěchů, jindy trablů a spousta oblíbených písniček – to byl podvečer a večer pětadvaceti veteránů. O jejich trvalém elánu a kondici svědčí, že proslulé Sokolíky zpívali – jak jinak – stojíce alespoň na židlích, když ne na stolech. Místní organizátoři (K. Ch., P. Ch., F. V.) mohli být spokojeni – akce se vydařila.

Jiří Čepelák