V Nezdřevě se po letech zase zatahovalo

V Nezdřevě se po letech zase zatahovalo

V tak malé obci, jakou je Nezdřev, není svatba příliš častou událostí. Není tedy ani mnoho příležitostí oživovat staré dobré zvyky, mezi něž patří i zatahování.

Letos v sobotu 6.října se tato možnost naskytla. Protože se neženil zrovna úplný mladík, domluva v předvečer sňatku zněla jasně: zatahovat půjdou spíše ti starší, co už v životě něco zažili. Při debatě o sobotní akci vyšlo najevo, že jeden z Pražáků tento zvyk nezná a při otázce: „Honzo, budeš taky zatahovat?“se vyděsil, že bude muset na svatbu přispět. Ulevilo se mu, když se dozvěděl, že situace je zcela opačná, že do peněženek budou muset sáhnout svatebčané, aby mohli pokračovat v cestěk obřadu.

Před sobotním polednem se tým zatahovačů vypravil na konec obce směrem na Řesanice (svatba byla v Nepomuku). Lehkou komplikací se zdála být skutečnost, že po silnici jezdila spousta traktorů, které svážely sklízenou kukuřici. Traktoristy zatahování nikterak nezaskočilo a bez rozpaků zábranu, která ovšem nebyla určena jim, s úsměvem objížděli přes louku. V obavách, že podobný trik provede i svatební kolona, se zatahovací šňůra posunula až za nezdřevskou ceduli do prostoru, kde objetí nebylo možné.

Už jedou, zazněla hláška a držiči zatahovacího pásu napjali síly a soustředěně očekávali reakci prvního řidiče. Zkušený nastávající novomanžel byl připraven a ctil s úsměvem obvyklé zvyky. Stejně jako on se zachovali i další řidiči a na štěstí nevěsty a ženicha si po vyplacení na rozdíl od ostatních, kteří si mohli vybrat mezi zelenou, rumem a fernetem, připíjeli mlékem. Mezi auta nezdřevských se zapletla cizí řidička a zoufale vykřikovala: „Já k nim nepatřím, já spěchám na úplně jinou svatbu.“ Byla tedy velkomyslně propuštěna, aniž by musela platit.

Narychlo domluvené zatahování se vydařilo, a tak jeho aktéři doufají, že manželství Karoliny a Jiřího Chlandových bude stejně šťastné a spokojené, jako jejich dosavadní společný život.

Jiří Čepelák