Vzpomínka na letošní dětské nezdřevské léto

Vzpomínka na letošní dětské nezdřevské léto

Za nevlídného podzimního počasí, kdy pochmurné nálady umocňují krátící se dny a slábnoucí síla občasného slunečního svitu, snad trochu odpomůžou pesimistickým stavům vzpomínky na letní dobu plnou práce, ale i prázdnin dětí, dovolených víkenďáků a společenských setkání u domácího grilu, či ohýnku, nebo v pergolách hospody, případně sportovní klubovny.

Tyto vzpomínky, bohužel bez důkazů podložených statistickými údaji, podle mých pocitů vyvracejí neblahé vize jistých odborníků,kteří hovoří o negativním vývoji porodnosti v České republice. Množství dětí předškolního věku, které strávily letní bujaré a rozmarné měsíce s rodiči u dědy a babičky, tety a strejdy, dalších příbuzných nebo u přátel v Nezdřevě, je dost překvapivé.

Bezstarostná a hravá drobotina byla všude. Když dospělí zašli na pivo, děcka před hospodou proháněla kola nebo míč. Když se slavilo výročí obce, dováděly dětičky na skluzavkách nebo okukovaly bryčku Franty Chaloupky. Při pouťovém turnaji zkoušeli o přestávkách své fotbalové umění kluci i holky. Chodili na procházky s rodiči, nebo raději se staršími kamarády. Nic jim nemohlo radosti prázdnin převrátit do smutku. Občasný pláč po nečekaném pádu z kola, úderu míčem na citlivá místa,či po konečném a nezvratném příkazu: „už to stačilo, jde se spát“, byl krátkodobý a vytratil se tak náhle, jak přišel.

Leckdy to připomínalo mateřskou školku. Jejich nepřehlédnutelná přítomnost a všude znějící hlahol (byť byl někomu proti srsti), jejich zvídavost a hravost, včetně láskyplné péče jejich opatrovníků jsou nezapomenutelné a nabízejí důvěru v budoucnost českého národa. Městské – nejen pražské, ale i příbramské, klatovské, blatenské a jiné – děti se seznamují a přátelí ve venkovském, pro ně nekonfliktním prostředí. Zážitky z volně prožitých prázdnin se v jejich dětských duších mohou ukotvit trvale. Je dobré jim to přát, i když je to poněkud k závidění.

Jiří Čepelák