Častý námět hovorů v nezdřevské hospodě

car vinyl wraps

Častý námět hovorův nezdřevské hospodě

Již několik let je v nezdřevské hospodě takřka pravidelným předmětem debat letitá soukromá jalovice jednoho pracovníka hradišťského družstva. O jejím hudebním nadání jsem se zmínil v loňské zprávě o hasičském cvičení v Nezdřevě, kdy doprovázela svým typickým bučením státní hymnu.

Debatéři se marně dohadují o jejím věku – možná šest, možná sedm let. Zcela bez pravděpodobných odpovědí zůstávají otázky, proč si ji majitel tak dlouho drží. Jednoznačně však vyznívají úvahy o ekonomickém efektu tohoto chovu – prý je jasné, že celkovým výsledkem bude prodělek.

Jalůvka je to velice vnímavá a společenská. Kdykoli jde někdo kolem jejího chlíva, zabučí na pozdrav, který se rozléhá do poměrně značné vzdálenosti. Když zazní zvonek z kapličky, vždy mu odpovídá. Sousedé dotyčného chovatele jejími hlasitými projevy podle názoru hospodských návštěvníků dost trpí. Zejména ti víkendoví, kteří hledají v Nezdřevě pohodu a klídek.

V rozpravách o osudu dobytčete se úvahy hodně liší. Někdo říká, že maso z ní by se muselo vařit nejméně týden a nakonec by se nehodilo jinam než do krmné směsi pro psy. Druzí říkají, že už je předurčena pouze pro kafilerku, na jejíž služby však údajněmajitel nemá. Reálně uvažující muzikant si prý již před časem zamluvil její kůži na buben, který by pak nikdo nebyl mocen protrhnout.

Vlastník tohoto zvířete, které prakticky nikdo ze vsi neviděl, jen ho každý slyší, je častokrát v hospodě terčem ironických poznámek a dotazů a je obdivuhodné, že ho to stále nechává v klidu. Sice již párkrát oznámil, že kráva půjde, ale nakonec se mu jí vždy snad zželelo a ona bučet nepřestává.

Ať již dopadne jakkoli, její zvířecí zvuky budou jednoho dne chybět a mnozí si oddechnou. Ale v hospodě se jako téma bude ještě dlouho vracet jalovice, kterou nikdo neviděl, avšak všichni denně slýchali.

Jiří Čepelák

Poslední zprávy hovoří o tom, že proslulá nezdřevská jalovice byla 4. prosince odvezena na jatka.