Navlhlé přemítání nad rozlitým pivem

Návštěvníci kterékoli restaurace či hospody to dobře znají. Stane se čas od času, že někdo u stolu zvrhne svoji sklenici, v níž je víc, nebo v příznivějším případě míň nápoje. Všichni u stolu jsou tak náhle vystaveni testu postřehu. Buď stihnou rozkymácenou nádobu včas zastavit či zvrátit bezpečným směrem. Nebo jim nezbude jiné řešení než odskočit a zachovat svůj oděv suchý. To se však nezdaří pokaždé.

Příčiny rozlévání opojných nápojů (neboť neviděl jsem takto rozlitou minerálku) jsou zdá se několikeré. Vzato vzestupně: Pachatel stolní povodně je roztržitý a svoji nebo cizí sklenku přehlédl a neopatrně způsobil havárii. To nemohou spolustolovníci předvídat.

Další aktéři nepříjemné události jsou však předvídatelní a všichni jsou za jejich přítomnosti ve střehu.omega replica watches Jde v prvé řadě o lidi nepřehlédnutelně opilé. Pro ně není potíž jakýkoli pohár s pivem vyprázdnit nikoli do sebe ale doprostřed společnosti. Bedlivost u ohrožených hostů ovšem již bývá oslabena a jejich mokré oblečení to pak dokazuje. Nicméně opilce dle zkušeností provází štěstí a jistě nejsou statisticky nejčastějšími rozlévači.

Těmi jsou vpravdě táboroví řečníci, kteří svá slova doprovázejí rozmáchlými pohyby paží, domnívaje se, že tím jim bude více uvěřeno. Zmínění máchači bývají často při příchodu do hostince vyzýváni: Dneska si lej jen do hlavy a ne na stůl nebo Sednout si můžeš, ale ne, že mě poleješ. Škoda mokrých gatí, svetru nebo košile. Škoda hospodské pohody a vlhkého ubrusu. Škoda zmařeného moku.

Jiří Čepelák