Nezdřev se loučil s Čepičkou

Nezdřev se loučil s Čepičkou

replica handbags

Bohužel, je to tak. Nezdřeváci 27. března v obřadní síni blatenského krematoria vzdali naposledy poctu panu Josefu Bartošovi. Bohužel nebylo mu souzeno tolik času, jako jeho mamince či tetičce, kterým byl dopřán vskutku požehnaný věk. Pepíkovi, řečenému Čepička, se tento svět uzavřel v jeho 57 letech.

Všichni jeho příbuzní, sousedé, spolupracovníci i známí ho však stále mají ve své paměti. Jako svérázného Nezdřeváka, žáka bezděkovské a pak kasejovické školy, kde nechyběl u žádné klukovské lumpačinky.  Jako pamětníka těch školních let, jimž svým vyprávěním zpětně dodával lesk odhodlanosti ke kdysi pochopitelným dětským alotriím.

Byl i v dospělosti ochoten ke každé legraci, společně vymyšlené a společně do konce dotažené. Byl ale také vždy ochotný k jakékoli pomoci, když ji sousedé potřebovali.

Pár týdnů před tím posledním odchodem ho ještě soused zavezl po delším pobytu v nemocnici na chvíli domů, ale pak nemoc byla silnější. Bez Pepíka Bartoše – Čepičky bude prázdná nejen jeho chalupa číslo 1, ale jaksi vyprázdněnější je i Nezdřev, i když v nezdřevských srdcích zůstává.

Už smutku odejdi a nechej místo hezkým vzpomínkám.

Ve čtvrtek večer po pohřbu se potom na Čepičku vzpomínalo až přes půlnoc. A pily se i mrcky, jak on říkával sklenkám alkoholu. Uprostřed toho vzpomínání přišel Luboš Červený mladší a na zeď hospody pověsil Pepíkův fotografický portrét. I tak tady s námi tedy pořád trochu bude.

Jiří Čepelák