Na autobusové lince Praha -Nezdřev, později Praha - Chanovice, jezdil téměř čtvrtstoletí. Pak ji zrušili a on jezdil jinde, dokonce i do zahraničí. Nyní je už v důchodu, ale občas za volantem ještě vypomáhá. A čas od času dá avízo, že zajede navštívit Nezdřev - letos pětašedesátiletý pan František Kabíček.
Od dob zrušení „jeho linky“ jezdíval do Nezdřeva pravidelně na podzim popřát panu Václavu Džisovi staršímu k jeho svátku a prohodit pár přátelských slov. A pak se také stavil v místním hostinci.
„Do Nezdřeva se rád vracím“, říká pokaždé Franta. Vždy dá dopředu vědět o datu své návštěvy, aby náhodou někdo z jeho známých zrovna nevynechal návštěvu hospody, kde se konají čas od času ona vzpomínková setkání.
I letos v říjnu se stavil a s přáteli, které vozíval a s nimiž v Nezdřevě a okolí spáchal spoustu nezapomenutelných taškařic a dobrodružství, zavzpomínal na příběhy někdejší mladistvé prostopášnosti i na průšvihy, které dobře dopadly.
Franta Kabíček se nikdy neopomene zeptat na toho, kdo není přítomen, jenže o kom se mluvívá, ten nedaleko bývá, dotyčný vchází do dveří a Franta se otřásá svým nenapodobitelným smíchem. Zvážní jen, když se o někom dozví, že ten už nikdy přijít nemůže. Ale pak se zase vrátí ke svému přirozenému humoru a optimismu, vybalí nějaký nový vtip, kdosi z Nezdřeváků kontruje zase jiným žertem a nálada podporovaná semo tamo frťánkem je vskutku skvěle přátelská.
Tak nějak to vypadá v nezdřevském hostinci, když přijede Franta Kabíček, ten autobusák, který s sebou přináší pohodu a dobrý rozmar.
Jiří Čepelák