Letos se červenec v Nezdřevě moc nelišil od jiných červenců, avšak přinesl potíže, s nimiž měla starost většina obcí v zemi. Sucho a horko vybíralo studny, lidé šetřili sekačky, protože nebylo co sekat. Naštěstí nevznikl žádný požár. Ale tradice (letité i čerstvé) počasí nenarušilo.
Tour de Oblouk
Jako obvykle na začátku sedmého měsíce startovaly dvě slavné cyklistické akce: profesionální Tour de France a ryze amatérský Tour de Oblouk. Zatímco profíci měli na 21 etap 23 dní, nadšenci vyjíždějící v sobotu 4. července z Nezdřeva museli svých 11 etap zvládnout během jediného dne.
Rozdílů mezi oběma podniky bylo ještě víc. Cyklisté na Oblouku nemuseli zdolávat kopce s nadmořskou výškou přes 2000 metrů a nehrozila jim žádná dopingová kontrola. Měli pouze jedno doprovodné vozidlo, do cesty se jim nepletli žádní neukáznění diváci.
Občerstvovací stanice fungovaly všude bezvadně, zvláště pak při obědě ve Velkém Boru a v Chanovicích Ve Votáčce (oficiálně U Klečků), kde mimo jiné byl v nabídce úžasný a úžasně levný tatarák. Uznání zaslouží u šéfka stanice v Kvášňovicích, která otevřela speciálně kvůli pelotonu.
Na Oblouku nebylo nikoho, kdo by trasu nedokončil, byť jeden z účastníků absolvoval poslední kilometr na zádech na káře doprovodného auta zcela bezmyšlenkovitě.
Je třeba také vyzdvihnout to, že Oblouk nezná pražádnou diskriminaci. Letos si ho užilo i 14 žen a dívek. Vedle superjuniorek desetileté Kačky Chlandové a o rok starší Helči Kostřížové startoval také neúnavný nejmladší člen cyklistické party sedmiletý Jan Jára z Kotouně, jenž během zastávek své tělo stále udržoval v provozním napětí a například ve Svéradicích objížděl kapličku, jen aby nevyšel z tempa.
Vedro překvapivě všichni účastníci (přijeli z Hradiště, Chloumka, Kasejovic, Kotouně, Neratovic, Oselec, Plzně, Prahy, Předmíře, Strakonic a Svojšína) zvládli docela dobře i díky koupeli v lomu u Kvášňovic. Ne každý se může ztotožňovat s výrokem plzeňského Pepy Prokopa, že pro něj je to vždy nejlepší zážitek roku, přesto všichni veteráni Oblouku už se těší na příští ročník.
Prázdninový tábor mažoretek
Již třetí rok po sobě vyrostl na nezdřevském obecním hřišti stanový tábor mladých mažoretek. Mezi 10. a 18. červencem si tady 16 děvčat z klubu Preciozo Blatná užívalo prázdninových radostí i tréninkových povinností.
Jak je jejich dobrým zvykem přichystaly ve středu 15. v pozdním odpoledni pro místní (ale i pro své blízké, kteří za nimi přijeli), pěkný hodinový program, v němž předvedly sólové, párové i kolektivní sestavy.
Na závěr vystoupení mažoretky zazpívaly svoji vlastní písničku, v jejímž refrénu znělo: Nezdřev volá, Nezdřev volá, hola hola, hola hola. A jako výraz díků za pomoc, kterou jim během jejich pobytu poskytovali někteří Nezdřeváci, předali jim praktické dárky.
Po skončení programu pak dívky skotačily v hromadě pěny, kterou pro ně uprostřed tábora nastříkali kasejovičtí hasiči. O veselení vůbec neměly nouzi - v úterý večer je navštívil Mikuláš, středeční večer slavily jako na Štědrý den s vánočním stromkem a o den později zase po setmění ohňostrojem vítaly Nový rok.
Tábor se povedl po všech stránkách, a tak vedoucí Marie Kyselová a Veronika Loukotová mohly spokojeně odjíždět s vědomím vydařeného týdne.
Další ztráta Nezdřeva
Několik Nezdřevských, kteří nebyli vázáni pracovními povinnostmi, se v pátek 17. července vypravilo do Českých Budějovic. Byl to den pohřbu Václava Valacha. Byl srdcem Nezdřevák, jezdil sem léta na chalupu, vždyť odtud pochází jeho žena.
Napínal nás svými kriminalistickými historkami, pomáhal nejen radami, nýbrž také přičinlivýma rukama. Dokázal pobavit i usměrnit debatu hrozící konfliktem.
Bylo mu necelých 76 let, když skončil jeho poslední nelehký boj. Nejen Nezdřevští na něj nezapomenou a děkují mu za všechno.
Jiří Čepelák